Pavučina v lidském těle

9.5.2024

Uvnitř našeho těla se nachází zajímavá trojrozměrná pavučina, která nese odborný název vazivová neboli fasciální síť (fascia – povázka). Tato síť mřížkovité struktury jednotlivé tkáně nejen chrání, ale také spojuje a tak i při minimálním pohybu se šíří jemná komunikační vlna celým tělem.

Vazivo obsahuje kolagenní (bílkovinná) vlákna (mají vysokou odolnost v tahu, ale jsou málo roztažitelná), elastická vlákna (méně odolná v tahu, ale mnohem pružnější) a retikulární vlákna. Díky jejich vlastnostem je vazivová tkáň viskoelastická a je permanentně zvlhčována za účelem hladkého klouzání jednotlivých tkání mezi sebou.

Vazivo není jen součástí kůže nebo šlach, ale i svalů, nervů, cév, uzlin, orgánů, šlach, kloubů, meziobratlových plotének, burz nebo menisků. Fascií máme v těle opravdu hodně, například každý sval je obalený vazivovou blánou, tento sval se skládá ze svazků a každý tento svazek je obalený další vazivovou blánou. Tyto svazky jsou složeny z vláken a přitom každé vlákno má svůj vlastní vazivový obal. Všechny části zdravého svalu se mezi sebou pohybují, aniž by došlo ke zbytečnému napětí nebo poškození třením. Velmi podobně je vazivem obalen i každý nerv a jeho vnitřní uspořádání. Fasciální tkáň není permanentně stejná, je schopna měnit svou strukturu podle mechanických sil, které na ni působí. Jinými slovy, kolagen se vlivem pohybu neustále obměňuje a tak efekt chůze či i lehkého cvičení přetrvává u vaziva až 3 dny. Údajně se u zdravých lidí obmění veškerá kolagenní vlákna během dvou let. A navíc - kvalita fascií zachovává náš tělesný tvar nezávisle na gravitační síle a zaujmutí polohy.

Kvalita vazivových vláken není u všech lidí stejná, někteří jedinci více disponují vlákny s elastickou složkou, jiní naopak mají nízkou elasticitu. Poměr druhů vláken je dán geneticky a souvisí s tzv. svalovou hypotonií či hypertonií, která je sledována hlavně u malých dětí. Elasticita vazivové tkáně jde ruku v ruce se sílou svalové tkáně. Aneb – čím větší elasticita a tudíž i rozsah pohybu v kloubech (hypermobilita), tím menší je svalová síla. U netrénovaného jedince to platí i obráceně – čím je větší svalová síla, tím je menší elasticita, což se projeví menším rozsahem pohybu.

Zdrojem energie pro uskutečnění pohybu jsou samozřejmě svaly, nicméně dle nových poznatků je na místě zohlednit také fasciální schopnost ukládání a zužitkování energie. Fascie v pohybovém systému jsou schopny energii kumulovat podobně jako pružina a pak ji uvolnit a přenést sílu na naše kosti a uvést tělo do pohybu.

Na kvalitě funkce fascií se významně podílí voda. Na příliš velkou, či jednostrannou zátěž a zároveň i na nedostatek pohybu reaguje vazivo dehydratací. Tím se snižuje jeho pružnost a schopnost regenerace. Naopak pružná vlákna disponují velkým množstvím vody, mají schopnost výdrže v tahu a zároveň dostatečnou pevnost v zátěži.

Kvalitní vazivová tkáň funguje jako ochranná bariéra kloubního pouzdra, v případě hypermobility je tato ochrana kloubu mnohem menší. Zvýšená elasticita tkání může být jednak vrozená, ale lze ji také získat během života – sportem, úrazem, vadným držením nebo dokonce i nedostatkem pohybu. Hypermobilní projev nutně nemusí být záležitostí kloubů celého těla, ale třeba jen jednoho, vždy v souvislosti s tím, jak se (ne)pohybujeme.

Hypermobilita kloubů není onemocnění, spíše se jedná o pohybovou schopnost, která přináší benefity a rizika. Velký rozsah v kloubech umožňuje hladkou pohybovou koordinaci, ladnost a eleganci. V tělesném prožitku je cítit lehkost, jemnost, příjemný tah, krása, pestrost, vědomí smysluplnosti konání pohybu v plném rozsahu. Naopak nevýhodou hypermobilních lidí je snížená svalová síla, menší stabilita, zrychlené opotřebování kloubů, celkově vyšší úrazovost (typu podvrtnutí, bolesti šlach), bolesti hlavy a i v psychické oblasti se většinou objevuje větší flexibilita, což někdy souvisí s tématem hranic.

Na druhou stranu se můžeme podívat i na problematiku málo elastického vaziva, pro které se ujal název zkrácení svalů. Jde o jedince, kteří většinou disponují větší svalovou silou, jejich pohyb v kloubu je menší, než je obvyklé, pohybový projev je ochuzený o krajní pozice. Celkově se takový člověk cítí jako by byl v krunýři, zároveň ale vnímá svou sílu, schopnost toho hodně vydržet, obstát v těžkostech, kde druzí už nemohou a většinou nějak ví, že má tzv. zkrácené svaly.

Ačkoli nemůžeme změnit kvalitu vazivové tkáně, se kterou jsme se narodili, můžeme v průběhu života měnit přístup sami k sobě během cvičení. Když se narodíme, obsahuje naše tělo asi 80% vody. Toto procentuelní zastoupení se s věkem snižuje až na pouhých 50%. Znamená to, že s věkem elasticita vazivových tkání přirozeně klesá a i proto se seniorům nabízejí protahovací cviky častěji než mladým lidem. Máme rozdílné vrozené dispozice a s tím toho moc nenaděláme. To, co je důležité, je, aby ten, kdo má velkou vazivovou elasticitu, si ji ještě nezvyšoval protahovacím cvičením a spíš věnoval čas posilování. A ten, kdo posiluje, aby nezapomínal i na pravidelné protahování. To je cesta, jak dosáhnout co největší svalové rovnováhy a radosti z pohybu.