Pohádka čertovská

8.9.2026

Žil byl jeden malý čertík Lucík. Měl černočerný ocásek, hnědé růžky a z očí mu koukaly samé skopičiny. Chvíli neposeděl – skákal po pekle, schovával Knihu hříchů a tahal ostatní čerty za ocas.

Maminka Čertice z něj byla celá unavená a tátovi Luciferovi už šla ze všeho hlava kolem. Vyhlásil proto odměnu pro čerta, který Lucíka zabaví. Ostatní pekelníci donesli ze světa stavebnice, autíčka i knížky, ale ty ho hned omrzely.

Lucifer se tedy rozhodl vyletět na svět sám. Procházel se po Zemi, ale všude bylo zvláštní ticho. Všiml si, že děti i dospělí sedí a svírají v rukách placaté tenké krabičky, po jejichž skle jezdí prstem. Když z jedné zaslechl pekelné zadunění a uviděl na obrazovce sám sebe, neváhal. Luskl prsty, přičaroval si úplně stejnou krabičku a uháněl s ní do pekla.

„Podívej, Lucíku, to je krabička, která baví děti. Posunuj prsty po skle a koukej!“ řekl táta. A Lucík koukal. Den, dva, tři… Málo spal, málo jedl, jen jezdil prstem po skle a sledoval auťáky, sportovní utkání a dokonce i pohádky. Moc se mu líbila ta o pralidech „Pokřivení a Vzpřímení“. Čertům se nejprve ulevilo, že je v pekle klid. Brzy si ale kouzelnou krabičku opatřil každý z nich. V pekle začalo být ještě větší ticho. Čerti už nelétali na svět za hříšníky, jen se povalovali u zdi se špunty v uších a zírali do obrazovek. Tam byl jejich svět a jejich jediná radost.

Jak čas běžel, čerti z neustálého sezení ztloustli. Kožichy měli napnuté k prasknutí, ohnula se jim záda a staly se z nich kulaté rohaté čerťule, které se nemohly ani postavit na nohy! Když se pak z krabiček ozvalo hlášení, že množství hříšníků na světě přesáhlo limit, leniví pekelníci jen zavrčeli a naházeli krabičky do ohně pod kotle.

Lucíkovi to ale nedalo. Chtěl vyletět komínem pro nějakého zloducha, jenže ho tuze bolel hřbet a nemohl se narovnat. Maminka Čertice ho nenechala fňukat: „Ode dneška mi budeš pomáhat! Drhnout podlahu, vařit i smýčit komín.“ Lucík Lucík si vzpomněl na tajnou knihu z pohádky „Pokřivení a Vzpřímení“ a začal se každý den protahovat, lehat si na břicho a cvičit. Netrvalo dlouho, zúžily se mu nožičky, bolest zmizela a narovnal se.

Lucifer si uvědomil, že peklo bez hříšníků ztratí svou moc, a tak začal s ostatními čerty také poctivě trénovat. Nutil je rovnat páteř, prohýbat se a cvičit dupání.

Jednou k večeru si Lucík vyzkoušel zadupat. Šlo to! Lucifer se k němu přidal: „Poprvé poletím s tebou, ukážu ti, jak se hříšníci lapají.“ Oba vypjali hruď, jaksepatří dupli a vyletěli komínem. Na světě si každý hodil jednoho hříšníka přes rameno a tradá do pekla! Když ostatní čerti viděli, že kotle nezůstanou prázdné, zase začali létat na svět. A od toho večera už malému čertíkovi nikdo neříkal Lucíku. Svou první výpravou složil zkoušku dospělosti a všichni v pekle ho od té doby oslovovali s úctou: „Pane čerte Luciáši.“

Peklo se opět zaplnilo lháři i zloději a na světě bylo zase jak má být.

I vy se můžete podívat na animovanou pohádku na cz.mckenzieinstitute.org nebo na youtube.