18.2.2024
Fyzioterapie je součást tzv. komprehensivní rehabilitace a zabývá se prevencí, diagnostikou a léčbou pohybového systému. Již v novověku se Mercurialis (1530-1606) zabýval tělesným cvičením, které považoval za součást medicíny. Postupně se objevovali další lékaři, kteří podporovali léčebný tělocvik především po cévní mozkové příhodě. U nás se fyzioterapie rozvíjí od roku 1913 a během století prošla mnoha změnami a také několika názvy – od fyziatrie přes rehabilitaci, kterou posléze přejmenovali na léčebnou rehabilitaci, aby v 80. letech dostala současný vznešený název - fyzioterapie, který už nese prvenství ve vytrvalosti. O vývoj české fyzioterapie se zasloužil Václav Vojta, který objevil jedinečnou diagnostiku a léčbu dětí s poruchami vývoje (dnes známou Vojtovu metodu), Karel Lewit, jenž popsal význam mobilizačních technik a tím položil základy manuální terapie, Vladimír Janda, který objevil problematiku svalových dysbalancí a položil základy léčby vertebrogenních onemocnění nebo František Véle, který se věnoval kineziologii (nauce o pohybu) a terapii funkčních poruch kloubů a páteře včetně manipulační terapie. Anebo Ludmila Mojžíšová, která ač byla zdravotní sestrou, v praxi předvedla souvislost funkce pohybového systému a ženské neplodnosti. Každý z nich svým způsobem ovlivnil současnou fyzioterapii, ale tím se její vývoj nezastavil, naopak, probíhá dál. Za to můžeme vděčit i současným mezinárodně uznávaným kolegům jako je např. Pavel Kolář, Eva Nováková, Jarmila Čápová, Marcela Klemová nebo Vlasta Bezvodová a spousta dalších.
V minulosti bylo možné studovat léčebnou rehabilitaci na střední nebo vyšší odborné škole, v současné době je fyzioterapie už jen vysokoškolským oborem. Fyzioterapie se postupně stala součástí téměř všech zdravotnických oborů. Klientům nabízí kromě diagnostiky i nejrůznější léčebné procedury – elektroterapii, magnetoterapii, fototerapii, termoterapii, kryoterapii nebo léčebnou tělesnou výchovu či manuální terapii, která sice může připomínat masáže, ty jsou ale jen malou součástí široké škály manuálních technik, mezi nimiž fyzioterapeut volí tu nejvhodnější pro konkrétního pacienta. V minulosti byla součástí fyzioterapie i ergoterapie (léčba prací a kreativními činnostmi), ta se ale časem oddělila a stala se samostatným oborem.
Fyzioterapie může provázet člověka celý život. Primárně je zaměřená na pohybový systém, tj. zabývá se problematickými svaly, klouby, vazivy či nervy a jejich vzájemnou koordinací. Někdy se stává, že vidíme pohybovou asymetrii, která zůstává skrytá a klienta nebolí. To je chvíle, kdy se fyzioterapeut zabývá prevencí vzniku poruchy a bolesti. Jindy se bolest už objeví a zde fyzioterapeut zkoumá, zda je možné ji pohybem či jinými technikami zmírnit a odstranit. Pokud trvá bolest velmi dlouho a dojde k destrukci tkáně, pak je na řadě chirurgický zákrok. Fyzioterapie nastupuje zase v pooperačním období.
Ač je fyzioterapie primárně zaměřena na pohybový systém, překvapivě přináší i duševní prožitek. Je to tím, že každý vjem v těle, který prožíváme, ovlivňuje naši mysl a naše rozpoložení. A stejně je to i obráceně – naše mysl ovlivňuje i naše tělo. Z tohoto hlediska je pro nás dobré, když vyváženě pečujeme o obojí – o tělo i o duši. A tak nabízím 3 jednoduché, ale velmi účinné postupy, které může pro své blaho udělat každý, kdo se chce cítit dobře a zároveň tím pravděpodobnost, že bude potřebovat fyzioterapeuta.